Z domova jsem vyjížděl za stálého sněžení a prvních dvacet kilometrů bylo těžké se vůbec udržet na silnici. Pak se cesta trochu zlepšila a tak jsem si pomalou jízdu docela užíval. Ve dvě odpoledne jsem dorazil do Nové Paky, kde na benzinové pumpě čekal Petr. Cestou jsem ještě v Mlázovicích nabral kamarádku Ivu a pak se jelo rovnou do Benecka. Cestou pršelo a dole v Benecku nebyl vůbec žádný sníh. Po vyjetí na kopec se vše změnilo a tak jsme u samoobsluhy počkali až traktor vyhrne u chaty parkoviště.

Po obstarání pejsků , kteří z bílé nadílky měli velkou radost , jsem se s Ivou a ostatníma ubytoval. V ložnici typu grůpáč nás nakonec spalo asi dvacet. Místa tam však bylo pro šedesát osob a tak nikdo nestrádal nedostatkem prostoru. Večer u vínka jsme naplánovali dopolední vyjížďku se psi a zhruba po půlnoci se šlo do hajan.
Ráno nás probudilo sluníčko a ve složení Víť Hůlka, Petr s Romankou, já s Ivou, Zdenička s Milanem, rodinka Brzkovi, Ivan Aschler a Magda jsme vyrazili po trase z Benecka na Horní Mísečky. Sníh byl tuhý a tak se až k bufetu jelo pěkně. Od bufáče se již pokračovalo po rolbou upravené stopě až na běžecký stadion na Mísečkách. Sluníčko příjemně hřálo a tak jsme na stadionu svá spřežení ukotvili. Pejskové se stali hned středem zájmu turistů a tak se drbalo, povídalo a také došlo na nějaké to občerstvení. Asi po jedné hodině jsme vyrazily na cestu zpět. Pejskové opět pěkně ťapou i když mají v saních zátěž v podobě pasažérky Ivy. V jednu hodinu po poledni jme zpět na chalupě a již plánujeme večerní projížďku opět po stejné trase, avšak prodlouženou až na hřeben k boudě Vrbatka. Proto hned krmíme a necháváme pejsky několik hodin odpočívat.
Konečně je večer, venku se setmělo a také pěkně rozfoukalo. Pořádně se proto oblékáme a připravujeme saně. Pro jistotu přibaluji do vaku věci na přežití. Na horách se počasí mění strašně rychle a nechceme nic podcenit. Já zapřahám osmičku pejsků z nichž jedem je Milana, který se mnou pojede jako běžkař. S Petrem se chystá Zdenička a do saní si sedá pořádně oblečená Romanka . Ještě se přidává Klárka Brzků a Ivan . V sedm večer je zapraženo a vyrážíme. Cestou si povídám s Milanem který nakonec jede až na Vrbatku se mnou na saních. Je nachlazen a tak raději jedeme spolu, každý na jedné sanici. Místy se dost smějeme a sotva držíme na saních balanc. Ještě před Mísečkami otáčí Ivan své pejsky a vrací se zpět. Na Mísečkách necháváme pejsky trochu odpočinout a vyrážíme do neznáma. Mlha nám dělá společnost až pod hřeben a tak se výhledů nedočkáme. Vítr fouká a docela se ochlazuje. Milan počítá zatáčky v serpentinách a odhaduje kolik nám ještě zbývá na hřeben. Ten není chráněn lesem a proto očekáváme silný vítr a nízkou viditelnost. Předpoklad se rychle mění v realitu a jen těžko držíme spřežení ve stopě. V levo je prudký sráz dolů a psi naštěstí mají snahu jíti stále v pravo do kopce. Viditelnost klesla tak na deset metrů a hledáme tyčové značení. Jelikož jedeme první tak si nemůžeme dovolit mnoho chyb. Klárka s Petrem jedou kousek za máma, ale víme o nich jen podle záblesků čelovky. V poslední zatáčce skoro ztrácíme stopu, ale psi jdou stále správným směrem. Najednou stojíme u Vrbatky v husté mlze a silném větru který nás bičuje ostrými krystaly sněhu.
Cíle je dosaženo a tak otáčíme svá spřežení na cestu zpět. Dosud nám vítr foukal do zad, kdežto nyní nám doslova vyplachuje oči sněhem. Petr nechce jet první a tak opět děláme vodiče. Milan je se mnou stále na saních a nálada je také dobrá. Sice skoro nic nevidíme a naše stopa je již dávno zavátá, ale i tak jedeme. V jednu chvíli mají psi tendenci odbočit do závětří a padáme se saněmi do sněhové díry. Vše jsme zvládli a jedeme dál, najednou jedeme v traverzu a má noha se boří hluboko do sněhu. Jelikož stojím jen na jedné sanici padám, ale stále se držím rukama věže. Milan se snaží brzdit, ale pejskové se dali do běhu. Pár metrů jsem projel po kolenou než jsem se mohl opět postavit. Zastavujeme a čekáme na ostatní. Dostáváme se do závětří a tak si Milan obouvá běžky a dále jede na nich. Je to neustále z kopce a tak psům brzdím dečkou. Běh z kopce dolů je pro ně vyčerpávající a nerad bych je zbytečně rychlou jízdou vyčerpal. Otáčím se zpět a vidím za sebou několik světel utápějících se v mlze. Jedou všichni a tak pokračuji v jízdě až na stadion v Mísečkách. Tam se opět setkáváme a necháváme odpočinou pejsky. Pokusil jsem se nafotit pár snímků ale mlha tomu moc nedovoluje. Pokračujeme pro to dále a cesta příjemně ubíhá. V jedenáct hodin večer jsme s Milanem kterého jsem cestou opět přibral na saně u chaty. Opět se smějeme že se sotva trefujeme na cestu okolo baráku a málem jsme jeli po schodech. Za pár chvil se oběvuje Klárka a pak Petr se Zdeničkou. Pro všechny to byl zážitek a cestu jsme si užily na sto procent.
Po obstarání psů ještě sedíme na chatě a čekáme na čas venčení. Mezi tím se posilňujeme lahvičkou dobrého vína, Jelcina a k tomu musím připočítat lahvičku fernetu kterého jsme ztrestali již cestou. V dobré náladě se rozcházíme a jdeme do hajan. Ráno již nikam nejedeme. Necháváme psí miláčky odpočinout a pomalu začínáme balit věci a chystat se na cestu domů. Nikomu se moc nechce ,ale nedá se nic dělat.
Děkuji Petrovi za pozvání a celému Siberian Husky klubu za to že jsem společně s nimi mohl strávit jeden pěkný víkend na chalupě Víti Hůlky.