Večer po prezentaci se nás několik musherů sešlo na zámku kde pro nás v jednom sále byla otevřená mobilní hospůdka. Po příchodu Stejskalíků ihned došla zelená a tak slečna od baru utíkala domů pro další. Asi po desáté večer jsme přešli do místní hospůdky kde mají velice divného hospodského. Je to přesně takový ten typ co ho štvou všichni co tam přijdou a on musí makat. Ve složení Venca a Janička Z., Gazela, Sláva Pavlík a já jsme se přesunuli o pár metrů dále na zdejší disko párty. Hned u vchodu Venca vysvětlil pokladnímu že nejdeme tančit, ale bumbat a tak tudíž od žádného z nás nedostane ani korunu za vstup. A tak se také stalo. V půl čtvrté ráno nás jako poslední stále někdo vyhazoval a tak se šlo do hajan.
Probuzení nebylo moc příjemné, pejskové chtěli v sedm ven a tak jsem musel vstávat. Vyvenčit, napojit a tak dále, na start jsem se tentokráte těšil více než kdy jindy. Vždyť jsem
poprvé po dvanácti letech zapřahal vlastní osmičku. Pidipejskové dovršili jednoho roku a tak již můžou běhat ve sprintu. Myslím že z toho mají také radost, alespoň vždy strašně řvou.
Ve tři čtvrtě na dvě stojím na startu a čekám na povel. Náhle zazní goou a vyrážíme na trať „ dlouhou „ sedm kilometrů. Pejskové běží nádherně a já se sotva držím na káře. Zhruba po kilometru je první mostík kde mlaďoši trošku zaváhali a tak motám. Vše se daří dát rychle do pořádku a jen tak naskakuji na už odjíždějící káru. Ještě na pejsky něco volám a přijde rána jak z děla. Někdo šlápl na klacek a ten odletěl směrem k mému obličeji. Odnášejí to naštěstí jen brýle ,ale ani nepřemýšlím co kdybych je neměl. Cesta pěkně upaluje a v polovině trati dojíždím ve stoupání Janičku Zetků. Profičel jsem okolo ní a její holčičky se za námi pustili s takovou vervou že v blátě Janču celou postříkali její rychle se otáčející kolečka u káry. Cestou do cíle jsem ještě jednou musel zastavit, Devonek se tak snažil až utrhl zádovou karabinku a tak používám náhradní. Tentokráte pejsci čekají až si stoupnu na káru a teprve potom vyrážíme. Do cíle je to krásně z kopce a tak to pěkně upaluje. Cíle jsme dosáhli po dvaceti minutách a pejskové by běželi ještě dál.
Po nezbytném napojení, vyvenčení a nakrmení následuje horká sprcha na zámečku. Koupelna připomínala spíše plynovou komoru, ale hlavně že byla.
Podvečerní posezení v karavanu u Mirka Homolky s Martinem Škodou bylo velice příjemnou tečkou za pomalu končícím dnem. Posilněni gulášem z divočáka, litrem svařáku a půlkou fernetu odcházíme do vsi na musherskou zábavu. Zde se popřálo Štefanovi Lacků za dvacetileté úsilí při organizaci tohoto závodu a k jubilejnímu dvacátému ročníku dostal od party Ženíšku a spol. nádherný dort. Zábava byla v plném proudu a byl čas jít na kutě. Skoro celou noc pršelo a tak bylo ráno všude samé blátíčko.
Opět jsem startoval za Jančou a dostal jsem napomenutí ať tolik necákáme až ji budu předjíždět. Po startu pesani zase pěkně běží a tak si skoro celou cestu pozpěvuji, vlastně někdy spíše hulákám a nemá to se zpěvem nic společného, ale to bude asi tím adrenalinem který se nám při závodě uvolňuje. Do cíle ještě předjíždím jeden tým a už vidím cílovou rovinku. V poslední zatáčce podjedou Dankenovi všechny čtyři nožičky na blátě a už se poroučí polovina spřežení k zemi. Naštěstí se nijak nezamotají a tak se dále řítíme do cíle. Psi běží stále nádherně a jsem strašně spokojený za jejich výkon. Pokud takto budou pidipsi běhat i nadále tak nás Burďásci a ostatní nebudou mít moc v oblibě.
Před vyhlašováním vítězů si ještě dopřáváme horkou lázeň a pomalu balíme. Přestalo i pršet a tak je hned veseleji. Pejsci se těší do pelíšků a já za ně při vyhlašování přebírám velikou broušenou vázu za první místo. Celou trať jsme zvládli v průměrné rychlosti dvacet tři km/h a to jsem vlastně zapřáhl dva psí dědečky Rabíka a Dankena.
A na závěr ještě vzkaz pro Hrobníky. Vidíš Jani jak začínají pejskové od vás pěkně běhat, díky Vám za ně.