Roman Habásko

Innerkrems, závod psích spřežení série Iron Sled Dog Man 2009

V polovině března se v rakouském Innerkrems konal již čtrnáctý ročník závodu seriálu Iron Sled Dog Man. Tento závod je jedním z nejtěžších závodů na dlouhé tratě (long), který se jezdí na území Rakouska. Postavit se na start znamená zdolat dva hřebeny Gurktalerských Alp, vypořádat se s nepříjemnými stoupaními, prudkými sjezdy, nekonečnými traverzy, strmými svahy a… krásnými horami.

Jak jsem začal se psy

V našem životě jsou chvíle, kdy děláme běžná rozhodnutí a dny kdy rozhodujeme o věcech, které nám mohou změnit celý život. O věcech u kterých závažnost jejich rozhodnutí nás bude provázet po celý zbytek života. Postupně zjišťujeme, že jsme ochotni jít za svým snem pevněji než kdykoliv jindy. Tenkrát se psal rok 1996 a já po odchodu z montáží, na kterých jsem strávil sedm dlouhých let a jako kočovník jsem poznával český průmysl z té lepší stránky. Ze strany výstavby nové rafinérie a destilační jednotky, revitalizace energobloků našich uhelných elektráren. Výstavby, v Rakousku tak populární jaderné elektrárny Temelín. Jako svářeč a potrubář jsem měl bezva práci, ale žádné soukromí. Život na ubytovnách by ze mě brzy udělal trosku.

„Genesis Tour“ Strážné - Karpacz

Venku mrzlo až praštělo a já spolu s pejskama a kamarádkou Janou jsem vyrazil na závody psích spřežení v Krkonoších. Po příjezdu do Strážného jsme zaparkovali svá přeložená autíčka a začali při pravovat stakeout a také naše bydlení na příštích šest dnů které tu společně s ostatními mushery strávíme. Původně jsem chtěl postavit stan, ale teplota okolo mínus šestnácti stupňů mne ujistila že tepleji bude přeci jen v autě. A bylo, venku bylo druhý den mínus patnáct a v autě krásných mínus čtrnáct. Takže efekt žádný ale pocit dobrý. Hned ráno jsme napojily pejsky a vydaly se na procházku do Strážného. V místní samoobsluze zařízené ve stylu osmdesátých let, akorát s rozdílem toho že bylo možno koupit banány a cocacolu bez front a čekání jsme si nakoupily to co nám již zmrzlo a bylo tudíž nepoživatelné.

Víkend s Siberian Husky klubem v Krkonoších

Z domova jsem vyjížděl za stálého sněžení a prvních dvacet kilometrů bylo těžké se vůbec udržet na silnici. Pak se cesta trochu zlepšila a tak jsem si pomalou jízdu docela užíval. Ve dvě odpoledne jsem dorazil do Nové Paky, kde na benzinové pumpě čekal Petr. Cestou jsem ještě v Mlázovicích nabral kamarádku Ivu a pak se jelo rovnou do Benecka. Cestou pršelo a dole v Benecku nebyl vůbec žádný sníh. Po vyjetí na kopec se vše změnilo a tak jsme u samoobsluhy počkali až traktor vyhrne u chaty parkoviště.

Závody ve Škvořeticích

Večer po prezentaci se nás několik musherů sešlo na zámku kde pro nás v jednom sále byla otevřená mobilní hospůdka. Po příchodu Stejskalíků ihned došla zelená a tak slečna od baru utíkala domů pro další. Asi po desáté večer jsme přešli do místní hospůdky kde mají velice divného hospodského. Je to přesně takový ten typ co ho štvou všichni co tam přijdou a on musí makat. Ve složení Venca a Janička Z., Gazela, Sláva Pavlík a já jsme se přesunuli o pár metrů dále na zdejší disko párty. Hned u vchodu Venca vysvětlil pokladnímu že nejdeme tančit, ale bumbat a tak tudíž od žádného z nás nedostane ani korunu za vstup. A tak se také stalo. V půl čtvrté ráno nás jako poslední stále někdo vyhazoval a tak se šlo do hajan.

strana: | 1 | 2 |